Johann Sebastian Bach
_proslulý německý skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje doby baroka_
Johann Sebastian Bach je jedním z největších a nejproduktivnějších géniů v historii západní hudby. Narodil se v Eisenachu v roce 1685. Už jako dítě jej otec naučil hrát na housle a cembalo. Byl to ale jeden z jeho hudebně nadaných strýců, Johann Christoph Bach, jenž ho uvedl do umění hry na klávesové nástroje.
V roce 1707 se Bach oženil se svou vzdálenou sestřenicí, 23letou Marií Barbarou Bachovou, se kterou měl sedm dětí. Sblížili se v době, kdy hrál na církevní varhany v kostele sv. Jana Johann Sebastian. Když se v roce 1720 vrátil z dvouměsíční služební cesty, kterou podnikl s princem Leopoldem, dočkal se šokující zprávy. Maria, která byla před jeho odjezdem zcela zdravá, náhle zemřela a byla pohřbena v jeho nepřítomnosti.
Krátce po její smrti Bach poznal o 17 let mladší Annu Magdalenu Wilcke, brilantní sopránistku z hudební rodiny, která zpívala u dvora prince Leopolda. Anna a Bach se vzali 3. prosince 1721, 17 měsíců po Mariině smrti, a brzy se přestěhovali do Lipska, protože Bach tam přijal pozici kantora ve škole. Jejich život nebyl vždy snadný a šťastný. Anna mu porodila 13 dětí, z nichž sedm zemřelo.
Anna pravidelně organizovala ve společném domě hudební večery, během nichž celá rodina hrála a zpívala pro své přátele a další hosty. Jejich domov se tak stal jakýmsi hudebním centrem Lipska. Talentovaná Anna také psala partitury pro práce jejího manžela, byla jeho múza, a proto jí Bach věnoval mnoho ze svých skladeb. Někteří však tvrdí, že Anna měla na manžela mnohem větší vliv. Domnívají se, že je vlastně autorem některých jeho slavných děl …
Australský houslista Martin Jarvis, profesor na Univerzitě Charles Darwin, poté, co v roce 2006 provedl výzkum, veřejně představil svou teorii, že Bachův legendární cyklus šesti violoncellových skladeb vlastně složila Anna.
Jarvis zakládá svou teorii především na skutečnosti, že suity byly nalezeny v Annině rukopisech a přepisech, přičemž dva původní rukopisy obsahují větu, která v překladu znamená paní Bachová, jeho manželka. Jarvis si také myslí, že se tyto skladby liší od Bachova obvyklého stylu.
Toto není poprvé, kdy někdo zpochybnil Bachovo autorství. Existovaly teorie o mylně připisovaném autorství i u Tokáta a fuga v D-moll. Především odborníci považovali tuto práci za příliš odlišnou od Bachovy.
Hudební teoretici okamžitě odmítli všechna Jarvisova tvrzení, ale nemohli zabránit legendě o Anně Magdaleně Wilcke, podle níž byla Anna ve skutečnosti autorkou mnoha významných skladeb – Bachových děl.
Pravdu se už asi nedozvíme, ale jedna věc je jistá. Její vliv na práci skladatele byl velký a díky své lásce a pozornosti bylo Bachovi umožněno tvořit své mistrovské hudební kompozice.